Standard plemene
FCI - Standard č. 153
DALMATIN
(Dalmatinski pas)
PŮVOD: Chorvatsko.
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 13.10.2010
POUŽITÍ: Lovecký, společenský, rodinný pes, vhodný k různým účelům.
KLASIFIKACE FCI: Skupina 6 Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 3 Příbuzná plemena, bez pracovní zkoušky.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ:
Původ dalmatina lze zjistit na malbách a z církevních kronik z 16. až 18.století. Dalmatini jsou vyobrazeni na oltářním obraze „Madona s Ježíšem a anděly“ v kostele „Gospa od andjela“ v obci Veli Losinj na ostrově Losinj v Chorvatsku, který pochází s let 1600-1630, a také na fresce v Zaostrogu v chorvatské Dalmácii. Vyplývá z toho, že původ dalmatinů je ve východním Středomoří, zejména v historické provincii Dalmácii. První popis dalmatinů byl nalezen v chorvatském biskupství Djakovo, a to v zápise biskupa P.Bakice z roku 1719, a také v zápise A.Keczkemetyho z roku 1737. Pes byl pojmenován latinským názvem „Canis Dalmaticus“ a jejich výška je popisována od 4-5 „Spithamusů“ (stará chorvatská míra). Thomas Pennant ve svém díle Werk „Synopsis of Quadrupeds“ z roku 1771 popisuje toto plemeno jako velmi samostatné a nazývá je „dalmatinem“, přičemž uvádí, že pochází z Dalmácie.
Thomas Bewick popisuje v roce 1790 plemeno jako „dalmatin aneb kočárový pes“. První neoficielní standard sestavil v roce 1882 Angličan jménem Vero Shaw. Tento standard byl v roce 1890 převzal jako první oficielní standard nově založený klub v Anglii.
První standard FCI byl vydán 7.dubna 1955 pod názvem „Dalmacký lovecký pes“.
CELKOVÝ VZHLED:
Mesocefální hlava, prismatická forma se svěšeným uchem. Tělo je pravoúhlé, silné, svalnaté a charakteristicky viditelně tečkované. Pohyb musí být elegantní. Pohlavní dimorfismus musí být zřetelný.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: Délka trupu : kohoutková výška = 10 : 9. Výška loketního kloubu: 50 % kohoutkové výšky. Výška hlezenního kloubu: 20-25 % kohoutkové výšky. Délka hlavy: ca. 40% kohoutkové výšky. Délka lebky : délka čenichové partie = 1:1.
POVAHA / CHARAKTER :
Povaha je příjemná, přátelská, není bázlivý ani zdrženlivý, ani nervózní či agresivní. Aktivní, vlídný, důvěřivý, samostatný a lehce ovladatelný. Dalmatin miluje vodu a pohyb v přírodě. Má vyvinutý lovecký instinkt.
HLAVA:
Hlava musí být v proporcích v souladu s tělem, mozkovna nesmí být příliš široká. Délka od týlního hrbolu ke stopu a od stopu ke špičce nosu je v poměru 1:1, případně může být čenichová partie o něco kratší. Linie lebky a nosního hřbetu jsou lehce divergentní. Lícní svaly a jařmové oblouky nesmí být příliš výrazné. Kůže na celé hlavě je bez vrásek a záhybů.
LEBEČNÍ ČÁST:
Mozkovna: plochá, s lehkým laterálním zaoblením. Nejširší je mezi ušima a spánky jsou zřetelné. Střední dělící rýha je lehce vyjádřena.
Stop: mírný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Nosní houba: velká, s široce otevřenými nosními otvory, musí být zcela pigmentována. Její barva musí odpovídat zbarvení teček v srsti.
Čenich: s dobře vyvinutými čelistmi, nosní hřbet je rovný.
Pysky: silné, mají těsně přiléhat k čelistem a nesmí být převislé anebo příliš silné; bez zřetelného koutku. Upřednostňuje se plná pigmentace.
Čelisti/zuby: Nůžkový skus, tzn. že šest horních řezáků kryje bez mezery řadu řezáků dolních, přičemž zuby jsou v čelisti kolmo postavené. Kompletní zubní vzorec (42 zubů) je upřednostňován. Zuby jsou pravidelné a bílé. U starších psů je tolerován klešťový skus.
Oči: Oválné, subfrontálně uložené pod úhlem 10-15°. Pigmentace očí je v souladu se zbarvením teček v srsti. Oční víčka jsou přilehlá, nejsou volná. Okraje očních víček jsou pigmentovány po celém svém obvodu v barvě, která je v souladu se zbarvením srsti.
Uši: Jsou poměrně vysoko nasazeny, přiléhají k laterální části hlavy. Délkou dosahují k vnitřnímu očnímu koutku nebo ke stopu. Konec je lehce zaoblený. Uši mají tvar rovnoramenného trojúhelníku. Jejich struktura je jemná na dotek. Uši musí být tečkované, což je velmi důležité. Znamená to, že uši nesmí být zcela černé nebo hnědé, avšak musí být černě anebo hnědě tečkované, přičemž tečky mají barvu v souladu s barevnou varietou na bílém podkladě.
KRK:
Krk má být silný a poměrně dlouhý, směrem k hlavě se zužuje a nemá lalok.
TĚLO:
Pravoúhlé, poměr délky těla a kohoutkové výšky je 10:9.
Kohoutek: dobře vyjádřený.
Hřbet: silný, rovný.
Bedra: krátká a svalnatá.
Záď: svalnatá, spadá pod úhlem menším než 30°.
Hrudník: hluboký a prostorný, není příliš široký ani sudovitý. Hloubka hrudníku by měla být 45-50% kohoutkové výšky. Výška loketního kloubu je 50% kohoutkové výšky. Žebra jsou klenutá.
Dolní linie a břicho: Břicho je lehce vtažené, ale ne vpadlé.
OCAS:
Nasazen v prodloužení zádi. Dosahuje přibližně k hlezennímu kloubu anebo o něco níže. V nasazení je velmi široký a směrem ke špičce se rovnoměrně zužuje, není příliš silný, ale je vyvážený k tělu. Je nesen ve tvaru šavle. Tečkování je žádoucí.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY:
Celkově: Hrudní končetiny musí být vyvážené k tělu, pravoúhlé.
Plece: Úhel ramene je 115-120°
Lokty: Přiléhají pevně k tělu.
Předloktí: Kosti jsou proporcionelně vyvinuty a silné (okrouhlé), končetiny jsou rovně vertikálně postaveny.
Nadprstí: silné, lehce skloněné, pružné.
Tlapky: Prsty sevřené, tzv. kočičí tlapka je typická. Polštářky jsou tvrdé a pružné . Drápy mají být pigmentovány.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkově: Proporcionelní k tělu. S velmi silným a dobře vyvinutým svalstvem. Postoj je rovnoběžný.
Stehno: svalnaté a silné.
Koleno: silné a dobře utvářené. Úhel kolene ve sklonu 40 stupňů k horizontále.
Hlezenní kloub: silný.
Záprstí: Výška hlezenního kloubu je 20-25% kohoutkové výšky. Úhel hlezenního kloubu je přibližně 130°.
Tlapky: Prsty sevřené, tzv.kočičí tlapka je typická. Polštářky jsou tvrdé a pružné . Drápy mají být pigmentovány.
POHYB:
Pravidelný, elegantní a harmonický pohyb. Krok a klus dlouhý, s velkým nákrokem a dobrým odrazem. Při pohledu zepředu se pohybují končetiny rovnoběžně.
OSRSTĚNÍ:
Srst: Krátká, hladká, tvrdá a hustá na celém těle.
Zbarvení:
Základní barva je čistě bílá. Černé tečky u černé varianty a tečky barvy jater u hnědé varianty.
Tečky mají být symetricky rozmístěné po celém těle, jasně okrouhlé a bez přechodů do bílé základní barvy. Velikost teček by měla být stejná, přičemž v průměru se velikost pohybuje mezi 2 - 3 cm. U hnědé varianty jsou tečky poněkud menší, v průměru asi 2 cm. Tečky na hlavě a na končetinách by měly být přiměřeně menší než na těle. Je žádoucí, aby tečkování bylo i na ocase, kde je také proporcionálně menší než po těle.
Stříkání na těle není žádoucí a mělo by být penalizováno. Tečky se nesmí slívat a tvořit větší skvrny. Skvrny a plotny jsou nežádoucí. Zvláštní pozornost je nutné věnovat tečkování na uších.
VELIKOST A VÁHA:
Kohoutková výška: Psi 56 - 62 cm , feny 54 - 60 cm
Psi i feny perfektní v typu a vyváženosti by neměli být penalizováni, pokud jejich kohoutkové výška přesáhne horní limit.
VADY:
jakákoliv odchylka od jmenovaných bodů by měla být považována za vadu a musí být penalizována podle stupně její závažnosti a podle jejího vlivu na zdraví a blahobyt psa a na jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.
VYLUČUJÍCÍ VADY :
· Agresivní nebo příliš bázliví psi
· Psi, vykazující fyzickou poruchu anebo poruchu chování, musí být diskvalifikováni.
· Konvergentní linie hlavy;
· Chybění více než 6 premolárů, přičemž chybění M3 není bráno v potaz a není hodnoceno jako vada;
· Entropium, ektropium, oči s různobarevnou duhovkou (heterochromie), modré oči, částečně modře zbarvená duhovka;
· Nepigmentovaná nosní houba;
· Zatočený (kroužkující) ocas;
· Monokl (černé skvrny na jednom nebo obou očích) anebo plotny kdekoliv;
· Tříbarevnost (černé a hnědé tečky společně u jednoho jedince), bronzovitost teček, citronové zbarvení teček, oranžové zbarvení teček, modré tečky a zcela čistě bílé zbarvení bez tečkování;
· Drsná anebo dlouhá srst;
· Hluchota;
Pozn.: Psi musí mít dvě zřetelná varlata plně sestouplá v šourku.